RYTÍŘ TOULOVEC

Kdo byl Vavřinec Toulovec z Třemošné?

Litomyšlský měšťan, snad erbovní. Vlastnil Mladočov a statky v Desné a Třemošné (dnes Sebranice). V letech 1407 - 1412 učinil velké nadání, zejména pro městský špitál, což bylo tehdejší sociálně zdravotní zařízení. Výnosy z jeho statků se staly prvním majetkem spravovaným obcí a základem pozdějšího městského panství. Litomyšl jich užívala až do 20. století. Vavřinec Toulovec zemřel v roce 1413 a byl slavnostně pochován v kostelíku při špitále. Nezvyklá a tajuplná dobročinnost ke světským účelům v romantickém 19. století vytvořila základ pro vznik pověsti, že Toulovec byl loupeživý rytíř, který ukrýval kořist na svém panství ve skalách na Budislavsku, v dnešních "Toulovcových Maštalích", a že nadace ve stáří vlastně učinil pro klid a spásu své duše...

Zdeněk Vandas, Klub turistů Litomyšl

Pověst o Vavřinci Toulovcovi

V pískovcových skalách kolem Vranic se v neklidných dobách skrýval se svou družinou loupeživý rytíř Toulovec. Občas vyjížděl na Moravu, kde dobýval sídla velmožů. Jindy přepadal bohaté kupce. Kořist převážel do Jarošovské tvrze. Doma se choval pokojně, k lidem byl štědrý - pomáhal trpícím v nouzi i lidem nemocným.
Jednou se dobelhal na Toulovcovu tvrz u Jarošova chudobně oděný muž. Tváře měl zarostlé, z temných důlků zíraly dobrotivé oči a třaslavý hlas sděluje důležitou zprávu: "Moravští rytíři se oděli zbroji, denně se cvičí a chystají se pomstít - Pane - Vaše činy!"
Toulovec zprávu vyslechl bez hlesu a pohnutí v obličeji. Potom se napřímil, několika kroky se přiblížil k dobrotivému zvěstovateli a takto se s ním rozloučil: "Až bude po boji, zase přijď, pak tě víc pohostím - s prázdnou nepůjdeš domů!"
Jakmile vetchý stařík odešel, vyslal Toulovec nejrychlejší posly s rozkazem ke svým osídelným tvrzím: - "Proti Moravanům neútočte, odrážejte je, - buďte stateční! - Já a moji nejvěrnější druhové přemůžeme nepřítele!"
Zanedlouho dorazila k Proseči klikatou lesní cestou dobře ozbrojená nepřátelská družina. Prosečští se postavili na odpor - udatně odráželi úročníky prvního sledu a opět se vrhali do boje, nedbajíce nářku raněných. Když přispěchal se svými ozbrojenci Toulovec a svým hrdinným příkladem vlil všem do žil novou sílu - vítězství bylo jisté - a poražení Moravané prchají k lesu.
Vysílení únavou se navracejí Prosečští do opuštěných domů. Jistota z vítězství pronikla do všech obydlí. Veselí a hodování krátilo délku noci. I ostražitost poklesla a rozestavěné hlídky nevěnovaly dostatečnou pozornost ze tmy vystupujícím a zakukleným osobám.
Velikou únavu tlumil tvrdý spánek, několik hodin chybělo novému ránu - temná noc pokryla krajinu a ševelení větví tlumilo nástup nepřítele. Tu tklivé údery zvonu všechny probouzejí. Vzápětí záře, střechy mnohých chalup i stodol olizují rudé plameny. Psi vyjí, dobytek úzkostí bučí. Celá ves lehla popelem.
Při ranním rozbřesku přijíždí Toulovec - pozorně naslouchá tklivým slovům pohořelých a obhlíží to přesmutné dílo. Po chvíli jeho pevný hlas sděluje útěchu. "Netrapte se přátelé! Já díky jsem vám zavázán za věrnost, pomoc při plnění mých příkazů. Les Chlum též daruji vám. Stavějte krásnější Proseč!"
Prací a láskou obec od té doby vzkvétala. Pilný a pracovitý lid na kamenitých polích získával obživu. Dalším pokolením pak předával hrdost a lásku k milovanému domovu.